Tolerance?

8. září 2017 v 16:18 | DualitaGentlemana
Tolerance
Dnes jsem se dostal do diskuze ohledně tolerance, politické korektnosti a migrační krize. Samozřejmě během diskuze se zasáhlo do dalších témat, které jsou související. V takovýchto tématech si člověk, vždy najde něco, co se mu nelíbí nebo něco nad čím by se hádal. Samozřejmě ani já nejsem výjimka. Tentokrát jsem se poněkud rozlítil nad slovem TOLERANCE. O co jde? - Můžete se ptát. No jde o to, že toto slovo je používáno čím dál častěji ve spojitosti s náboženskými menšinami nebo ve spojitosti s osobami různého vyznání a orientací, či názorů. A co je tedy špatně? Nu špatně je dle mého to jak někteří lidé ono slovo chápou.
Tolerance je slovo, které dle všeho chápou lidé různě. Poslední dobou to vypadá, že v Evropě se to slovo chápe, jako výraz pro slušné a dobrotivé ústupky, pro dobro cizích náboženství apod. Já však to slovo chápu trochu jinak. Samozřejmě tolerance je vlastně něco jako strpení něčeho cizího, či nepříjemného, nežádoucího. To však dle mého neznamená, že být tolerantní znamená dělat ústupky. V tomto bodě to ve mne začíná vřít. Jak si tedy představuji například tolerantní chování osoby? No asi tak (příklad): školní jídelna
"Kvůli svému vyznání nemohu jíst vepřové" - tolerance - "Tak ho jíst nemusíš, zcela toleruju tvé vyznání tak ti to nikdo nebude cpát do úst."
Špatný přístup:
"Kvůli svému vyznání nemohu jíst vepřové" - tolerance - "Oh tak to se moc omlouváme, už nikdy nebudeme vařit vepřové, aby vás to neurazilo nebo nepohoršilo."
Asi je jasní na jaký případ tak narážím. Je mi popravdě šuměnka, jestli někdo jí nebo nejí vepřové nebo neděla takové, či makové věci. Tolerantnost je tedy, že tu osobu nebude, žádným způsobem odsuzovat nebo ji nutit, aby dělala to, co mně je přirozené. Pokud se tedy nějaké osobě něco nelíbí, tak ať to nedělá, popřípadě nejí nebo cokoliv, ale v žádném případě nebudu měnit své zvyklosti, či jiné věci. Pokud by nějakou osobu pohoršovalo to, že někde uvidí např. křesťanský kříž nebo, že v jídelně se bude jíst vepřové, tak takovou osobu bych mohl považovat za hloupou. Poněvadž přišla do prostředí, kde je to přirozené, tak nemůže vyžadovat ústupky. Tolerantní společnost bude chápat, že to té osobě vadí a nebude ji tedy do ničeho nutit, ať si každý dělá, co chce, pokud to není proti zákonům. A když se někdo dostane do oblasti, kde je něco přirozené, tak nemá dnes žádné právo se domáhat ústupků. A pokud se to nelíbí, tak je vždycky možnost se vrátit zpět odkud se přišlo.

Závěrem tedy, klidně buďme, tolerantní respektujme, pokud se někomu něco nelíbí nebo je mu to nepříjemné o tom žádná, ale neznamená to, že musíme dělat ústupky.
 

Kritické myšlení

5. února 2017 v 18:24 | DualitaGentlemana
Všiml jsem si zajímavé věci, tato vě je jak lidé moc neřeší co je pravda. Bohužel spousta lidí se nesnaží přemýšlet nad tím co mu kdo řekne, buďto jen tak z fleku přijme za pravdu, nebo o tom nechce ani slyšet protože je to jistě lež. Problém je, že se jim nechce věřit těm co tvrdí opak a nechcou si myslet, že ti, kterým věří jsou lháři. Mělo by to však fungovat tak, že pokud jsme rozumné individuum, tak si vyslechneme a ty co tvrdí opak než si myslíme. Pak by bylo za vhodno se zamyslet nad tím co jsme se dozvěděli a zkusit si to dát dohromady. Nejpíš zjistíme, že pravda je opravdu někde mezi (ne však vždy). Například mne hrozně deprimují diskuze o tom jestli Američaé jsou zlí nebo Rusové. Ono když někoho označíme za špatného není pravdou, že ten druhý je dobrý. Ono oba mohou být hovádka, ale spíš můžeme uvažovat, kdo z nich menší. A když máme svůj úsudek, tak to neznamená, že by jsme tu onu stranu měli zcela bezhlavě pdporovat ne?

Tak co si myslíte vy? Máte někoho kumu zcela oddaně fandíte a nebo jste ti co vidí rub i líc? A než si odpovíte a než něco napíšete, zkuste se zastavit a zamyslet se znovu opravdu to tak je? Opravdu jste tak objektivní....

Úsměv stojí za to

4. února 2017 v 22:26 | DualitaGentlemana
Mnoho lidí má takovou tu hezkou prupovídku, že pokud se na někoho usmějete může mu to zlepšit celý den atd. Osobně si myslím, že něco pravdy na tom je, akorát v dnešní době pokud se kluk usměje na holku, tak si ta holka bude myslet bůhvíco a nejspíš ji to může akorát zmást. Dále by bylo také dobré si vzpomenout na ty lidi co moc úsměv nemusí - myslím tím takový ten uvolněný příjemný úsměv, nikoliv záchvat smíchu z vtipu. Mezi takové lid patřím i já. Nemám úplně potřebu se nějak usmívat a není to z důvodu, že bych ty lidi neměl rád. Přišel jsem tudíž na způsob jak lidem zlepšit den aniž bych se musel šklebit. Je to naprosto jednoduchý postup. Potěšte danou osobu pěkným skutkem. Pochvalte ji za něco co vám příjde vhod, pomozte ji s nějákým problémem, ono totiž takováto pomoc se může vrátit což je výhodné i pro nás. A myslím, že takováto pomoc či pochvala, může potěšit víc než úsměv, také se můžeme vyhnout jistým nepříjemným situacím, kdy si úsměv může kdokoliv vyložit jakkoliv - Neboť doba je podivná
 


Kdopak jsem ?

21. února 2016 v 13:47 | DualitaGentlemana |  Pokus o Poezii
Kdopak jsem?
Jsem tady a jsem tam
stále jsem však pořád sám.
Všichni a všude mě znají
za špatného mne možná mají.
Každý ví, že tu jsem
že nejsem jen špatný sen.
Někdo se se mnou smíří
Vždyť ví, kam díky mne míří.
Šprýmy já hrozně rád
nikdo nechce se mnou hrát.
Líbí se mi veselí
i když mu moc nespěji.
Jak přeji vám tu radost.
Jsem tu navždy, jsem tu dál

Kdopak by mne nepoznal?

Pokus o báseň

21. února 2016 v 13:24 |  Pokus o Poezii

Miluji ji až, nevím jak.
Mohu ji to říci jenom tak?
Sžírá mě to víc a víc
Je to lepší neříct nic?

Říct ji musím o své lásce
A dál nezůstat ve své masce
V níž se skrývám jako dítě malé
Co však říci ji pak dále?

To už snad ona pomůže mi
nebo svrhne zpátky k zemi
Však ze země se dá vždycky vstát

a strachu svého se navždy vzdát

-DualitaGentlemana

Chci vám pomoct

18. února 2016 v 11:19 |  Myšlenky na úrovni

Před krátkou dobou jsem napsal článek o smutku a jeho řešení. Tento článek nebyl úplně to, co by to mělo být a proto jsem se rozhodl ještě k jednomu kroku. Jelikož rád pomáhám lidem, rozhodl jsem se, že se pokusím pomoct každé osobě individuálně, podle problému se kterým se potýká. Můžete to brát jako ulehčení si, že se svěříte, nebo můžete přijít a pokusit se se mnou naleznout řešení atd. Záleží pouze na vás a jsem ochoten to udělat. Samozřejmě se nemohu zaručit, že vám určitě pomůže, nejsem vševidoucí ani vše znalý, ale udělám co nejvíc, co dokážu.
Tímto se taky na vás obracím s otázkou: "Jakým způsobem se s vámi co nejlépe spojit tak, aby vám co nejvíc vyhovovalo?"
Své nápady skrze jaký způsob pomáhat házejte do komentářů.

S pozdravem váš Gentle.

Smutek a proč?

18. února 2016 v 11:09 |  Myšlenky na úrovni
Po dlouhé době sledování jsem objevil, že neúnosně velké množství lidí je buďto v depresi, nebo mají jiné problémy, ze kterých se cítí na nic. Což mě přimělo k zamyšlení jak to řešit. Dospěl jsem k velice praktickému řešení, které by mohlo v mnohých případech pomoct. Samozřejmě nejsem tak troufalý, abych řekl ano, funguje to. Co je tedy základním principem?
1. Pro začátek bychom si měli ujasnit, o jaký problém jde (což není vždy úplně jednoduché).
2. Teď přichází otázka je to opravdu problém?
3. Pokud si myslíme, že ano tak začněme vyhledávat klady a zápory okolo toho. Mezi klady se může započítat např. jsem zdravý (to je obrovský klad a věřte, že ne každý ho má), Mám třeba aspoň jednoho přítele (jsou tací, kteří nemají vůbec)(sourozenci se taky počítají ;)), mám třeba dobré studijní výsledky, nebo jde mi nějaká aktivita. Jednoduše řečeno klady se dají najít vždy a spousta, stačí je jen hledat.
4.
Další podstatný krok je zakročení, aby nedošlo k tomu, že se v problému budeme utápět. Tím, že se budeme utápět, si vůbec nepomůžeme, akorát to ještě zhoršíme. Je třeba zapojit tu energii do hledání východiska.
5. Jestliže by to nepomohlo, uvědomme si, že ten život máme jen jeden, ale máme v něm relativně dost času na změny na pokusy si polepšit. Je mnohem praktičtější to zkoušet nějak vyřešit než se v tom utápět.
Takže zakončení je, bojujte se smutkem a nenech to ho vyhrát, jste lepší a pokud nad smutkem zvítězíte, můžete být hrdí, protože je na světě málo lidí, kteří s tím umí bojovat nebo kterým se chce s tím bojovat.


Děkuji vám za pozornost, a pokud by někdo měl nějaké otázky, velice rád odpovím či poradím J

Být chytrý je špatné! – A to čo je?

23. srpna 2015 v 11:38 |  Plané žvanění
Dnešní mládež (připadám si jako dědeček) mě jakýmsi způsobem vytáčí. Způsob jakým se chovají k inteligentní lidem. Hned ze začátku musím říct, že nemůžeme házet všechny do jednoho a pytle a bla, bla, bla, ale drtivá většina se kterou mám tu čest, či nečest setkávat se je taková. Vlastnost být chytrým je pro ně asi špatná, protože znalostmi ostatních naprosto opovrhují, nemají zájem se poučit. Vždy mě strašně pobaví jejich rádoby urážka "No jo šprt". Co je špatné na tom být inteligentní? Nic! Osobně si myslím, že když někdo uráží inteligentního člověka, jenom kvůli jeho inteligenci, je to čistě jen pokus o promasírování si svého ega. Myslím, že lidé, kteří opovrhují moudrostí, sami vědí, že je to špatné, ale asi je jednoduší to neřešit.

A co jsem sakra vlastně chtěl říct? Ti, co jste uráženi za svou inteligenci, si neberte jejich urážky vážně prakticky slaboduše kopou kolem sebe. Ti co urážíte, zamyslete se. Tím, že urážíte moudrost jen víc a víc prokazujete svoji hloupost.


Jinak vám všem přeji hezkou neděli.

Citát dne

23. srpna 2015 v 11:07 |  Citáty
"Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem." - Jan Amos Komenský

Gentleman?

22. srpna 2015 v 19:11 |  Myšlenky na úrovni

Při slově gentleman si nejspíše každý z vás představí slušně se chovajícího muže v elegantním obleku. Tato představa je v svém smyslu bezchybná. Každý gentleman by měl dodržovat pravidla společenské etikety, jak nejlépe dokáže, měl by taktéž být uctivý, pokorný a jiné podobná adjektiva. Ve svém smyslu gentleman je moderní rytíř. Rytíři totiž při svém pasování skládali slib, že budou bránit nevinné, ženy, děti, bude pokorný a také zbožný. Kromě zbožnosti tyto pravidla zůstala dodnes, ale byli ještě doplněna o etiketu.

To bychom měli co se chování gentlemana narychlo shrnuto vše, avšak ještě jsme ze začátku zmínily elegantní oblek. Je opravdu oblek tak podstatný pro gentlemana? Má odpověď zní: ne. Snad všemi známá věta "Šaty dělají člověka" je pravdivá, je možné ji pochopit z různě. Šaty jsou však klamavé, vždy jakýmsi způsobem označovali, kdo je jejich nositel, kdo nosil oblek, netrpěl zřejmě chudobou, tudíž se od něj očekávalo, že je to jistě slušný člověk. Ale jde pouze o vnější pohled, nikdy oblečení nemůže určitě vypovídat o tom jaký to člověk doopravdy je. Například v písničce, kterou zpívá pan Werich, "Šaty dělaj člověka" je část "Lháři ve fraku každý věří" a to je právě ono. Tudíž muž v obleku není ihned gentleman. Jak tedy Gentlemana poznat? Poznáme ho tedy pouze podle způsobu, jakým se chová k lidem a to je ten největší poklad.

Zkrátka jestli chcete býti gentlemanem, je třeba chovat se tak, jak se sluší a patří, a dodržovat etiketu jak nejlépe dokážete. Musíte být vstřícní a vážit si všeho, čeho je třeba. Doporučuji vám, ať neočekáváte hned samou chválu na vaší osobu, v každém případě si můžete vážit aspoň sama sebe.

Kam dál