Listopad 2017

Jeden den kupce Carnhemského část II.

26. listopadu 2017 v 18:28 | DualitaGentlemana
Část II.
Díky svým zkušenostem věděl, že v jižní části přístavu, bude nejlepší zboží. Vyrazil tedy podél nábřeží tím směrem. Cestou se občas podíval, na pro něj neznáme lodě námořníků z východu. Sem tam také zahlédl nějaký kousek zboží, co vypadalo lákavě, ale nikde nic nekoupil. Když pokračoval dál, zvedl hlavu nahoru a během chůze si prohlížel bílý Palác králů. Byla to mohutná stavba z bílého kamene tyčící se nad městem jako sloup. Varlon při pohledu na palác zavzpomínal na staré časy. Na občanskou válku, která se prohnala zemí a zpustošila mnoho měst, na krále Valarana, který byl dlouho považován z mrtvého a pak se vrátil, porazil zrádce a nastolil mír. Varlon si posmutněle vzpomněl, jak před několika týdny přišla do města zpráva o králově smrti. Dlouho tomu nemohl uvěřit a těžko se s tím srovnával. Pak přišla další rána, královnu, kterou si král přivezl z východu, prohlásil Velekněz za kacířku uctívající temnou bohyni. Byla zatčena a odvlečena i mladičkým princem do chrámového komplexu, který ve městě vyrostl jako houba po dlouhých vlhkých dnech. Nikdo nevěděl, včetně Varlona, kdo bude vládnout, jediné co se vědělo, že jediný syn krále, je teď vyhcovávan Veleknězem a jeho lidmi. Od té doby se ve městě děli podivné věci. Varlon byl ze svých myšlenek vyrušen, Meuriovým bratrem, který byl poslán, aby vybral zboží. "Mistře! Co tu děláte?" dotázal se svého pána. Varlon se trochu zmateně rozhlédl, až uviděl svého asistenta "Ah, ano. Já jsem tu jen podívat se. Vybral jsi něco?" zeptal se. Asistent přikývl "Ano mistře, je to až na konci přístavu, přivezli to před chvílí, je to ze Západní Říše!" Varlonova tvář se při těch slovech rozzářila, protože z Říše přiváželi vždy velice kvalitní produkty, především exotické dřevo. Pokynul svému asistentu, aby ho dovedl na ono místo. Zanedlouho došli až na konec přístavu. Stála tam mohutná loď snad až pro stovku námořníku, do které by se dalo uložit kvantum zboží. Varlon spokojeně spráskl ruce a vyrazil ke kapitánovi, který zrovna dirigoval vykládání. Kapitán byl zprvu neoblomný, nabízel sice exotické dřevo, ale skoro dvojnásobnou cenu než obvykle. Varlon však věděl, že tento kapitán zboží jen převáží, tak mu moc nezáleží, za kolik ho nakonec prodá. Sáhl tedy do svého váčku s mincemi a nenápadně je vložil do kapitánovy ruky. Pak už byla řeč rozumnější a dřevo Varlon odkoupil za stejnou cenu, jako obvykle. Nasměroval kapitánovy námořníky, do jakého skladu mají dřevo přenést, kapitánovy vypsal rychle smlouvu, podle níž mu měli peníze vyplatit v místní bance. Když si však kapitán četl smlouvu, přiběhl k Varlonovi poslíček cechu obchodníků a něco mu pošeptal. Varlon se nejdříve tvářil nevěřícně a pak rozhořčeně "To přece…Cože?! To je nepřijatelné, to je šílenství!" vykřikl. Kapitán se na něj překvapeně podíval. Varlon ihned nasadil omluvný úsměv "Omlouvám se, špatné zprávy, ale nic co by mohlo narušit náš obchod... jenom vám zaplatím v mincích nikoliv skrze smlouvu, tudíž budu chtít menší množství toho dřeva, asi tak polovinu." Kapitán se netvářil moc spokojeně, ale nakonec pokrčil rameny a byl rád, že něco prodal. Přepočítal mince a pak se rozloučil. Asistent na Varlona nechápavě pohlédl "Co se stalo mistře? Co říkal ten posel?" Varlon mu pokynul, aby podešli dál. "Stalo se to, čeho jsme se v cechu obávali, církev začíná zasahovat do majetku, ah bohové, prý dnes ráno uzavřeli naši banku! Musíme hned vyrazit, snad z toho ještě něco vykřesáme a možná si budu moci vzít své peníze. Pokud je teda už nerozdali chudině!" Na podpatku se otočil a vyrazil pryč. Jeho asistent s ním držel krok. "Jak je to možné mistře? Jak mohla banka jen tak skončit?" zeptal se svého pána. "Církev je teď na můj vkus až moc vlivná a až moc zasahuje do věcí, do kterých nemá co mluvit! Myslí si, že když mají prince u sebe, mohou všechno pche!" řekl rozčíleně Varlon, nevnímal otázky a dále si prorážel cestu mezi lidmi. Přímo zamířil tam, kde sídlila banka, ve které měl uložené své peníze.


Carnhemská cechovní banka patřila mezi největší banky v Arpádském království. Téměř každý obchodník ve městě tam měl své peníze a bylo tedy téměř nemožné, aby taková banka jen tak padla. Varlon už došel do ulice, kde měla banka své sídlo a už od pohledu zvenčí něco nesedělo. Ještě den zpátky tam stála pyšně budova z naleštěného mramoru se zlatým názvem v průčelí a s dlouhými vlajkami visícími podél vstupu. Toho dne však vlajky nebyly vidět, zlatý název byl vyloupán nejspíše krumpáčem a zbyly po něm jen hluboké důlky. Mramorové desky byly na různých místech zdi strhány pryč. Některá okna, která byla kdysi plná barevných sklíček, toho dne však po nich nebylo téměř stopy. Už na schodišti ke vstupu se válely nejrůznější pergameny a zápisy. Varlona při tom pohledu zamrazilo. Na nic nečekal a vyběhl po schodech do dveří. Na dřevěných dveřích si všiml vyryté značky trojúhelníku a starobylým písmem napsáno slovo: Kacířství. Varlon rozrazil dveře a vešel dovnitř…

Budu rád, když text ohodnotíte nebo napíšete svůj názor.

Jeden den kupce Carnhemského část I.

25. listopadu 2017 v 12:40 | DualitaGentlemana
Část I.
Tak jako každý den se Varlon probudil s východem slunce. Nikdy se neprobudil později ani dříve a nepotřeboval nikoho, aby ho budil. Po svém spánku se vždy rád rozhlédl, kde to vlastně je. Byl to takový zlozvyk z mládí, kdy se ne vždy probouzel tam, kde si myslel, že usíná. Spokojen s tím, že je opravdu v ložnici svého domu vstal z dřevěného lóže a protáhl se.V jeho padesáti letech nebylo jednoduché jen tak vyrazit z postele a začít něco dělat. Během protahování přešel k vysoký oknům pokoje, které byly zabedněny dřevěnými okenicemi. Otevřel západku okenic a rozrazil je ven. Do jeho nevelké ložnice proklouzlo denní světlo a čerstvý vzduch od moře. Varlon zavřel oči a párkrát se zhluboka nadechl a užíval si dotek slunce na své tváři. Miloval tu ranní vůni města Carnhemu. Bylo v ní cítit moře, dřevo, ryby, sůl, koření, kouř z pekáren a hlavně zlato, které viselo v měšcích u každého obyvatele města. Varlon miloval zlato, mince měly dle něj krásný tvar a své vábivé kouzlo. Když se před třiceti lety nastěhoval do Carnhemu objevil ono kouzlo a pochopil, jak nejlépe tyto blýskavé mince získat. Po chvíli se obrátil zpět do své ložnice, která byla nádherně vybavena. Stůl a několik skříní měl z tmavého vyřezávaného dřeva a podlaha byla utvořena do velké mozaiky zobrazující město i s přístavem. Varlon přešel k velké truhle, která stála u nohou jeho prázdné postele. Uvnitř měl nejrůznější šaty od drahých, zlatem prošívaných kabátů až po pracovní oděvy. Našel si tam bílé kalhoty z bavlny a k tomu košili s šedou vestou, která měla prošívané nejrůznější vzory stříbrnou nití. Když se oblékl, přešel ke svému zrcadlu, které stálo vedle dveří. Bylo to neskutečně drahé zboží, které odkoupil za mnoho zlatých od obchodníka z Kambarských ostrovů. Stále věřil, že to byl jeden z nejlepších nákupů v jeho životě. Každý den se v zrcadle vzhlížel a sledoval, jak se mění, ale poslední dobou ho trápilo, že jeho krásné tmavě hnědé vlasy jsou protkány již stříbrnými prameny. I tehdy se do zrcadla podíval a až na malé vrásky a stříbrné prameny v jeho vlasech byl spokojen. Na tváři měl krátce střižené vousy, které se v poslední době staly módou.


ZVarlonovi ložnice vedly schody do spodního patra jeho domu. Když sešel po schodech dolů, objevil se v jeho velkém kupeckém obchodě. V místnosti byly nejrůznější věci, mapy, pergameny, brka, knihy, drahokamy, koření, šperky, kůže, látky, byliny, vína, sušené ovoce, kamenné desky, drobné dekorace, pryskyřici, vonné oleje, nástroje a spoustu dalších věcí. Vůně a pachy všech těchto věcí se mísily a tvořily nezapomenutelnou atmosféru. Dveře do jeho obchodu už byly otevřené a slunce proudilo dovnitř. Za velkým pultem stál mladík, který přepočítával mince rozložené před ním. "Dobré ráno Meurio," oslovil ho Varlon. Mladík se rychle otočil a s menší úklonou pozdravil Valrona "Dobré jitro mistře. Otevřel jsem obchod, tak jak jste přikázal. Bratra jsem poslal do přístavu, aby obhlédl nové zboží." Valron se spokojeně usmál. "Mince jsem přepočítal již, večer není třeba je přepočítávat." Řekl svému asistentovi. Meurio pokývl hlavou a začal sbírat mince a vracet je do truhličky pod pult. Mezitím Varlon vyšel ven ze dveří, zastavil se přímo na prahu a úsměvem se rozhlédl po ulici. Vpravo v dáli mohl vidět přístav s mnoha obchodnickými loďmi, nalevo zase ulice pokračovala dál a kroutila se. Všude se začali objevovat lidé. Mnoho z nich už Varlon znal a mnohé vytipoval od pohledu. Námořníci, sedláci z venkova, obchodníci, překupníci, bankéři, měšťané, vojáci, šlechtici, ty všechny bylo možné v těchto ulicích potkat. Kdykoliv někdo vešel k Varlonovi do obchodu hned dokázal odhadnout kdo to je a kolik z něj může dostat peněz. Tento um piloval roky a roky a nakonec se mu dosti slušně vyplácel. Po přehlédnutí celé ulice vyrazil Varlon směrem k přístavu. Chtěl si prohlédnout zboží sám. Bratr Meuria, Mar byl sice šikovný, ale byl moc mladý a nezkušený, nedokázal ještě prokouknout různé exotické zboží. Valron už se za svá léta naučil, že mnohé co může vypadat jako cetka nebo hloupost nakonec může mít velkou cenu. Cestou k přístavu potkal pár známých a prohodil s nimi několik slov. Dokonce se mu podařilo nasmlouvat prodej několika koberců z východu do jednoho z nových městských paláců. Samozřejmě koberce dokázal prodat za dvojnásobek ceny, za kterou je koupil. To byla další jeho schopnost, dokázal lid přesvědčit, že jeho zboží je to nejdokonalejší a taky, že za kvalitu není škoda zaplatit víc. Díky těmto svým schopnostem se stal zástupcem všech větších obchodníků ve městě, tedy zastupoval jejich zájmy u krále, samozřejmě za slušnou provizi. Když došel do přístavu, už se všude tlačili davy lidí a všude bylo slyšet přeřvávání. Varlon si zkontroloval svůj měšec v kapse, jestli tam stále je a pak vyrazil do davu lidí...

Budu rád, když text ohodnotíte nebo napíšete svůj názor.