Jeden den kupce Carnhemského část I.

25. listopadu 2017 v 12:40 | DualitaGentlemana
Část I.
Tak jako každý den se Varlon probudil s východem slunce. Nikdy se neprobudil později ani dříve a nepotřeboval nikoho, aby ho budil. Po svém spánku se vždy rád rozhlédl, kde to vlastně je. Byl to takový zlozvyk z mládí, kdy se ne vždy probouzel tam, kde si myslel, že usíná. Spokojen s tím, že je opravdu v ložnici svého domu vstal z dřevěného lóže a protáhl se.V jeho padesáti letech nebylo jednoduché jen tak vyrazit z postele a začít něco dělat. Během protahování přešel k vysoký oknům pokoje, které byly zabedněny dřevěnými okenicemi. Otevřel západku okenic a rozrazil je ven. Do jeho nevelké ložnice proklouzlo denní světlo a čerstvý vzduch od moře. Varlon zavřel oči a párkrát se zhluboka nadechl a užíval si dotek slunce na své tváři. Miloval tu ranní vůni města Carnhemu. Bylo v ní cítit moře, dřevo, ryby, sůl, koření, kouř z pekáren a hlavně zlato, které viselo v měšcích u každého obyvatele města. Varlon miloval zlato, mince měly dle něj krásný tvar a své vábivé kouzlo. Když se před třiceti lety nastěhoval do Carnhemu objevil ono kouzlo a pochopil, jak nejlépe tyto blýskavé mince získat. Po chvíli se obrátil zpět do své ložnice, která byla nádherně vybavena. Stůl a několik skříní měl z tmavého vyřezávaného dřeva a podlaha byla utvořena do velké mozaiky zobrazující město i s přístavem. Varlon přešel k velké truhle, která stála u nohou jeho prázdné postele. Uvnitř měl nejrůznější šaty od drahých, zlatem prošívaných kabátů až po pracovní oděvy. Našel si tam bílé kalhoty z bavlny a k tomu košili s šedou vestou, která měla prošívané nejrůznější vzory stříbrnou nití. Když se oblékl, přešel ke svému zrcadlu, které stálo vedle dveří. Bylo to neskutečně drahé zboží, které odkoupil za mnoho zlatých od obchodníka z Kambarských ostrovů. Stále věřil, že to byl jeden z nejlepších nákupů v jeho životě. Každý den se v zrcadle vzhlížel a sledoval, jak se mění, ale poslední dobou ho trápilo, že jeho krásné tmavě hnědé vlasy jsou protkány již stříbrnými prameny. I tehdy se do zrcadla podíval a až na malé vrásky a stříbrné prameny v jeho vlasech byl spokojen. Na tváři měl krátce střižené vousy, které se v poslední době staly módou.


ZVarlonovi ložnice vedly schody do spodního patra jeho domu. Když sešel po schodech dolů, objevil se v jeho velkém kupeckém obchodě. V místnosti byly nejrůznější věci, mapy, pergameny, brka, knihy, drahokamy, koření, šperky, kůže, látky, byliny, vína, sušené ovoce, kamenné desky, drobné dekorace, pryskyřici, vonné oleje, nástroje a spoustu dalších věcí. Vůně a pachy všech těchto věcí se mísily a tvořily nezapomenutelnou atmosféru. Dveře do jeho obchodu už byly otevřené a slunce proudilo dovnitř. Za velkým pultem stál mladík, který přepočítával mince rozložené před ním. "Dobré ráno Meurio," oslovil ho Varlon. Mladík se rychle otočil a s menší úklonou pozdravil Valrona "Dobré jitro mistře. Otevřel jsem obchod, tak jak jste přikázal. Bratra jsem poslal do přístavu, aby obhlédl nové zboží." Valron se spokojeně usmál. "Mince jsem přepočítal již, večer není třeba je přepočítávat." Řekl svému asistentovi. Meurio pokývl hlavou a začal sbírat mince a vracet je do truhličky pod pult. Mezitím Varlon vyšel ven ze dveří, zastavil se přímo na prahu a úsměvem se rozhlédl po ulici. Vpravo v dáli mohl vidět přístav s mnoha obchodnickými loďmi, nalevo zase ulice pokračovala dál a kroutila se. Všude se začali objevovat lidé. Mnoho z nich už Varlon znal a mnohé vytipoval od pohledu. Námořníci, sedláci z venkova, obchodníci, překupníci, bankéři, měšťané, vojáci, šlechtici, ty všechny bylo možné v těchto ulicích potkat. Kdykoliv někdo vešel k Varlonovi do obchodu hned dokázal odhadnout kdo to je a kolik z něj může dostat peněz. Tento um piloval roky a roky a nakonec se mu dosti slušně vyplácel. Po přehlédnutí celé ulice vyrazil Varlon směrem k přístavu. Chtěl si prohlédnout zboží sám. Bratr Meuria, Mar byl sice šikovný, ale byl moc mladý a nezkušený, nedokázal ještě prokouknout různé exotické zboží. Valron už se za svá léta naučil, že mnohé co může vypadat jako cetka nebo hloupost nakonec může mít velkou cenu. Cestou k přístavu potkal pár známých a prohodil s nimi několik slov. Dokonce se mu podařilo nasmlouvat prodej několika koberců z východu do jednoho z nových městských paláců. Samozřejmě koberce dokázal prodat za dvojnásobek ceny, za kterou je koupil. To byla další jeho schopnost, dokázal lid přesvědčit, že jeho zboží je to nejdokonalejší a taky, že za kvalitu není škoda zaplatit víc. Díky těmto svým schopnostem se stal zástupcem všech větších obchodníků ve městě, tedy zastupoval jejich zájmy u krále, samozřejmě za slušnou provizi. Když došel do přístavu, už se všude tlačili davy lidí a všude bylo slyšet přeřvávání. Varlon si zkontroloval svůj měšec v kapse, jestli tam stále je a pak vyrazil do davu lidí...

Budu rád, když text ohodnotíte nebo napíšete svůj názor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama