Jeden den kupce Carnhemského část II.

26. listopadu 2017 v 18:28 | DualitaGentlemana
Část II.
Díky svým zkušenostem věděl, že v jižní části přístavu, bude nejlepší zboží. Vyrazil tedy podél nábřeží tím směrem. Cestou se občas podíval, na pro něj neznáme lodě námořníků z východu. Sem tam také zahlédl nějaký kousek zboží, co vypadalo lákavě, ale nikde nic nekoupil. Když pokračoval dál, zvedl hlavu nahoru a během chůze si prohlížel bílý Palác králů. Byla to mohutná stavba z bílého kamene tyčící se nad městem jako sloup. Varlon při pohledu na palác zavzpomínal na staré časy. Na občanskou válku, která se prohnala zemí a zpustošila mnoho měst, na krále Valarana, který byl dlouho považován z mrtvého a pak se vrátil, porazil zrádce a nastolil mír. Varlon si posmutněle vzpomněl, jak před několika týdny přišla do města zpráva o králově smrti. Dlouho tomu nemohl uvěřit a těžko se s tím srovnával. Pak přišla další rána, královnu, kterou si král přivezl z východu, prohlásil Velekněz za kacířku uctívající temnou bohyni. Byla zatčena a odvlečena i mladičkým princem do chrámového komplexu, který ve městě vyrostl jako houba po dlouhých vlhkých dnech. Nikdo nevěděl, včetně Varlona, kdo bude vládnout, jediné co se vědělo, že jediný syn krále, je teď vyhcovávan Veleknězem a jeho lidmi. Od té doby se ve městě děli podivné věci. Varlon byl ze svých myšlenek vyrušen, Meuriovým bratrem, který byl poslán, aby vybral zboží. "Mistře! Co tu děláte?" dotázal se svého pána. Varlon se trochu zmateně rozhlédl, až uviděl svého asistenta "Ah, ano. Já jsem tu jen podívat se. Vybral jsi něco?" zeptal se. Asistent přikývl "Ano mistře, je to až na konci přístavu, přivezli to před chvílí, je to ze Západní Říše!" Varlonova tvář se při těch slovech rozzářila, protože z Říše přiváželi vždy velice kvalitní produkty, především exotické dřevo. Pokynul svému asistentu, aby ho dovedl na ono místo. Zanedlouho došli až na konec přístavu. Stála tam mohutná loď snad až pro stovku námořníku, do které by se dalo uložit kvantum zboží. Varlon spokojeně spráskl ruce a vyrazil ke kapitánovi, který zrovna dirigoval vykládání. Kapitán byl zprvu neoblomný, nabízel sice exotické dřevo, ale skoro dvojnásobnou cenu než obvykle. Varlon však věděl, že tento kapitán zboží jen převáží, tak mu moc nezáleží, za kolik ho nakonec prodá. Sáhl tedy do svého váčku s mincemi a nenápadně je vložil do kapitánovy ruky. Pak už byla řeč rozumnější a dřevo Varlon odkoupil za stejnou cenu, jako obvykle. Nasměroval kapitánovy námořníky, do jakého skladu mají dřevo přenést, kapitánovy vypsal rychle smlouvu, podle níž mu měli peníze vyplatit v místní bance. Když si však kapitán četl smlouvu, přiběhl k Varlonovi poslíček cechu obchodníků a něco mu pošeptal. Varlon se nejdříve tvářil nevěřícně a pak rozhořčeně "To přece…Cože?! To je nepřijatelné, to je šílenství!" vykřikl. Kapitán se na něj překvapeně podíval. Varlon ihned nasadil omluvný úsměv "Omlouvám se, špatné zprávy, ale nic co by mohlo narušit náš obchod... jenom vám zaplatím v mincích nikoliv skrze smlouvu, tudíž budu chtít menší množství toho dřeva, asi tak polovinu." Kapitán se netvářil moc spokojeně, ale nakonec pokrčil rameny a byl rád, že něco prodal. Přepočítal mince a pak se rozloučil. Asistent na Varlona nechápavě pohlédl "Co se stalo mistře? Co říkal ten posel?" Varlon mu pokynul, aby podešli dál. "Stalo se to, čeho jsme se v cechu obávali, církev začíná zasahovat do majetku, ah bohové, prý dnes ráno uzavřeli naši banku! Musíme hned vyrazit, snad z toho ještě něco vykřesáme a možná si budu moci vzít své peníze. Pokud je teda už nerozdali chudině!" Na podpatku se otočil a vyrazil pryč. Jeho asistent s ním držel krok. "Jak je to možné mistře? Jak mohla banka jen tak skončit?" zeptal se svého pána. "Církev je teď na můj vkus až moc vlivná a až moc zasahuje do věcí, do kterých nemá co mluvit! Myslí si, že když mají prince u sebe, mohou všechno pche!" řekl rozčíleně Varlon, nevnímal otázky a dále si prorážel cestu mezi lidmi. Přímo zamířil tam, kde sídlila banka, ve které měl uložené své peníze.


Carnhemská cechovní banka patřila mezi největší banky v Arpádském království. Téměř každý obchodník ve městě tam měl své peníze a bylo tedy téměř nemožné, aby taková banka jen tak padla. Varlon už došel do ulice, kde měla banka své sídlo a už od pohledu zvenčí něco nesedělo. Ještě den zpátky tam stála pyšně budova z naleštěného mramoru se zlatým názvem v průčelí a s dlouhými vlajkami visícími podél vstupu. Toho dne však vlajky nebyly vidět, zlatý název byl vyloupán nejspíše krumpáčem a zbyly po něm jen hluboké důlky. Mramorové desky byly na různých místech zdi strhány pryč. Některá okna, která byla kdysi plná barevných sklíček, toho dne však po nich nebylo téměř stopy. Už na schodišti ke vstupu se válely nejrůznější pergameny a zápisy. Varlona při tom pohledu zamrazilo. Na nic nečekal a vyběhl po schodech do dveří. Na dřevěných dveřích si všiml vyryté značky trojúhelníku a starobylým písmem napsáno slovo: Kacířství. Varlon rozrazil dveře a vešel dovnitř…

Budu rád, když text ohodnotíte nebo napíšete svůj názor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama